POVINNOSTI DĚTÍ K RODIČŮM (Sir 3,2-6; 12-14; KKC 2214-2220)
„Cti svého otce i svou matku, abys dlouho žil na zemi, kterou
ti dává Hospodin, tvůj Bůh.“ (Ex 20,12; Dt 5,16).
Uč se žít svobodně tak, že se v mládí s láskou podřizuješ rodičům, a v dospělosti svým rodičům lásku a péči vracíš. Úcta dětí k rodičům je úkonem VDĚČNOSTI vůči
těm, kteří je
přivedli na svět a svou láskou a prací jim umožnili růst v moudrosti a v
milosti. „Z celého srdce cti svého otce a nikdy
nezapomeň na porodní bolesti své matky. Pamatuj, že jim děkuješ za své bytí.
Čím se jim můžeš odplatit za to, co ti dali?“ (Sir 7,27-28)
Ptejme se sami sebe: Uvědomili jsem si tuto pravdu? Poděkovali jsme mamince za dobrý oběd, vánoční pečivo, hezké šaty, boty, bezesné noci, když jsme byli nemocní...?!
Snad teprve ve stáří, když už maminka nežije, si to uvědomujeme a rádi bychom to napravili - aspoň kytičkou a Otčenášem na jejím hrobě...
Dobré dítě
prokazuje svou ÚCTU k rodičům tím, že je pozdravuje, prosí, mluví o nich
uctivě, děkuje jim a blahopřeje k jmeninám i k svátkům, apod. Rodičům náleží
úcta, i když někdy chybují. Svou lásku ukazuje dobré dítě rodičům tím, že je
nermoutí a nehněvá, pomáhá jim v práci a nedostatku, v nemoci a ve stáří. S
radostnou vděčností na ně pamatuje i po smrti (modlitbou a mší svatou). „Synu, ujmi se svého otce v jeho stáří a nezarmucuj ho, dokud
je živ. Pozbývá-li rozumu, ber na něho ohled a nepohrdej jím, když ty jsi v
plné síle.“ (Sir 3, 12-13) „Můj synu, poslouchej otcovo kárání a matčiným
poučováním neopovrhuj!“ (Přísl 1,8) „Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si
váží matky, jakoby sbíral poklady. Kdo ctí otce, dočká se radosti na vlastních
dětech a bude vyslyšen, když se modlí... Kdo ctí otce, občerstvuje svou matku.“
(Sir3,2-6)
Děti mají poslouchat také rozumné příkazy svých vychovatelů, ředitelů škol, vedoucích podniků, představitelů obce... a všech, kterým je jejich rodiče svěřili. Jsou-li však ve svém svědomí přesvědčeny, že je mravně špatné poslechnout daný rozkaz, ať neposlechnou.
O dětech nedobrých Písmo svaté praví: „Zlořečen, kdo nectí otce svého nebo matky.“(5.Mojž 27-16.) Je bolestné, když se v našem křesťanském světě nevěnuje dost úcty a pomoci starým a nemocným rodičům. Často dokonce slyšíme, že rodinu zatěžují, ubírají místo k bydlení, jejich opatrování stojí peníze - dáme je do domova důchodců, občas je navštívíme, a část důchodu si odneseme...
Svou POSLUŠNOST ukazuje dobře vychované dítě tím, že poslouchá rodiče s jasnou tváří a bez odmluv. Vzorem mu je Pán Ježíš, o kterém Písmo praví: „Dítě rostlo v síle, moudrosti a milost Boží byla s ním.“ (Lk 2,40) A Otce nebeského byl Ježíš poslušný až na smrt kříže. Poslušnost je první ctnost, říká tradice. Dospělé děti jsou povinny dbát aspoň rad a napomenutí rodičů. Ctít je a milovat jsou povinny až do smrti... Zvláště mají věrně splnit jejich poslední vůli. Dobrým dětem slíbil Bůh svou ochranu a požehnání.
Proti rodičům se PROHŘEŠUJE, kdo jim v jejich potřebách nepomáhá, kdo jejich rozkazů, napomenutí a výstrah nedbá, kdo se na ně hněvá, hrubě se k nim chová, zle o nich mluví, za ně se stydí a věřící křesťan, když se za ně nemodlí.
Úcta k rodičům se odráží v celém rodinném prostředí a týká se i vztahu mezi sourozenci.
„Buďte při tom všestranně pokorní, mírní a trpěliví; snášejte se navzájem v lásce“ (Ef 4,2), radí nám svatý apoštol Pavel.
Křesťané jsou zvlášť vděčni těm, od nichž přijali dar víry, milost křtu a život v církvi. Mohou to být rodiče, jiní členové rodiny, učitelé nebo přátelé.
„V paměti mi ožívá, jak upřímná je tvoje víra. Ale tak věřila už dávno tvoje babička Lois a tvoje matka Euniké, a jak jsem přesvědčen, platí to i o tobě“ (2 Tim 1,5), tak krásně a vděčně vzpomíná svatý Pavel na svého žáka Timoteje, jehož vychovávaly dvě šlechetné ženy.
Snad je vhodné zakončit slovy Tomáškova Katolického katechismu:
„Není přítelíčka nad tatíčka. Na slunci teplo, při matce blaho. Když zemře tatíček, odejde chlebíček, když zemře maminka, odejde láska. Miluj své rodiče, měj je rád, dříve než se naděješ, u hrobu jejich budeš stát. Pamatuj zvláště v den jejich jmenin, narozenin, na Štědrý večer. Věnuj jim nejen blahopřání s dárkem, ale také duchovní kytici modlitby, mše svaté se svatým přijímáním, osobní oběti a dobré skutky.“